Pedagogika Montessori je založena na rovnosti,nezávislosti,svobodné volbě, jednotě a přijetí. Vychovávat a vzdělávat dítě v jejím duchu vyžaduje důkladnou přípravu rodičů,učitelů a dalších vychovatelů. Je třeba pochopit a přijmout základní principy této metody a díky tomu umožnit dítěti cestu přirozeného vývoje. Děti nás učí a my je následujeme.

Princip věkové heterogenity

Je spojení optimálně tří věkových skupin. Mladší se učí od starších a starší děti rády učí mladší a starají se o ně.

Princip svobody a samostatnosti

Svoboda je základem nezávislé individuality. Je také základem pro samostatnost dítěte. Důležitá pro vývoj dítěte je svobodná volba činností a jednání.

Práce s chybou

Dělat chyby je přirozené. Je to dobrá pomůcka k poznání toho, jak dalece zvládneme určité věci. Materiál M.M. je koncipován tak, aby dítě na chybu přišlo samo. Nikdy se chyby nepoužívá k zesměšnění dítěte nebo trestu. Je to prostředek k rozvoji učení.

Princip normalizace

Znamená návrat k normálu. Normalizované dítě je takové,které je psychicky zdravé a může se přirozeně rozvíjet.

Připravené prostředí

Myslí se tím takové prostředí, které bude absolutně vyhovující požadavkům dítěte. Dítě se ve třídě musí cítit jistě a musí mít dostatečné množství materiálu, které ho motivuje k dalšímu rozvoji. Vše, co souvisí s výukou, musí být přizpůsobeno velikosti dítěte, uklizené, čisté, musí mít řád a vše by mělo byt dítěti lehce dostupné, aby si mohlo volit samo, s jakou pomůckou chce pracovat.

Respektovat senzitivní fáze

Období, kdy se vyžaduje jedné konkrétní činnosti, která dítě fascinuje.
Je důležité respektovat potřebu dítěte danou práci vykonávat, nezasahovat do ní. V této chvíli se dítě, i úplně malé dítě, maximálně soustředí tak, že není schopné vnímat okolní svět. Dítě samo pozná, kdy se „ nasytilo“ a kdy je čas vrátit se do reality. Učitel by si těchto fází měl být vědom a ponechat dítěti dostatečný časový prostor. Dítě se tím samo učí rozvíjet koncentraci, trpělivost a samostatnost.